Jezuitský kostel Početí Panny Marie a sv.Ignáce
Mezi prvními barokními stavbami, zahájenými jezuity po jejich příchodu do Klatov,je stavba jezuitského kostela na náměstí.
Roku 1656 položili základy jezuitského chrámu, jehož stavbu podle svého projektu prováděl Jan Dominik Orsi, v posledním stádiu asi za jisté spolupráce s Karlem Luragem.
Na půdorysu vignolského typu raného baroka, jímž stavěli všichni tehdejší stavitelé italského původu v Čechách, zdvihala se tehdy zvolna ohromná hmota jezuitského chrámu, obrácená dvouvěžovým čelem do náměstí. Ohromná stavba chrámu a naproti v ulici rozsáhlý objekt jezuitské koleje měly onen vážný charakter,jaký byl vlastní veškerému stavebnímu podnikání českého raného baroka,pod italským vlivem.
Půdorysné schéma kostela bylo jen obrovským měřítkem a hmotou zahajující období baroka v Čechách s vysokou hlavní lodí,jejíž podélné stěny se otvírají v malé kapli a s lodí křížovou, přesahující svou šířkou jen nepatrně šířku lodi podélné, s nízkou kopulí nad křížením lodi a s mělkým presbytářem,všechno se znaky typu vignolovského baroka. Jezitský chrám opakuje nejopožděnějším a přece nejpřesnějším způsobem vzor kostela v Římě. Půlkruhem ukončení kaple v hlavní lodi, nad ní druhý půlkruh empory,plochý nástěnný pilastr aplikovaný na stěnu mezi kaplemi, jednoduchá profilovaná římská hlavice, to je celá formovaná aparatura,která byla J.D.Orsim mnohokráte v Čechách opakována v jím stavěných kostelích.
Roku 1674 byly dostavěny obě průčelní věže a následujícího roku je zhruba dokončena loď, a to právě v době, kdy úmrtím arcibiskupa Sobka z Nilenberka zaniká pro město možnost získat biskupství a kdy jsou jezuité na vrcholu své moci, doplňujíce kostel a dokončujíce jeho vnitřní úpravu štukatérskou prací a zařízením.
Do uklidňujícího se života ve městě a pravidelného toku jeho hospodářského života zasáhla těžká rána hrozným požárem roku 1689, založeným francouzskými paliči na několika místech ve městě. Požárem bylo zničeno celé vnitřní město a Lubské předměstí.Jednou z největších škod uměleckých, pak bylo úplné prohoření jezuitského kostela a zničení všeho zařízení i výzdoby do nedokončeného a provizorně otevřeného kostela, sotva postaveného. V jezuitském kostele se provizorně upravuje pro první čas interiér jen v nejnutnější míře, zatím co se všechna péče věnuje stavbě nové koleje mezi léty 1692 až 1703.
Pokročilé tendence baroka připravily však zatím ve střední Evropě bohatou hostinu jeho forem. Byla proto aktuální otázka, jak je vpravit do stavby tak tvrdě určené grandiozní obrovskou hmotou a výškou chrámu. Nový neznámý dekoratér v tomto směru dělá co může, aby do vnitřku chrámu vpravil aspoň nové formy pokročilejšího baroka, a to zdůrazněním horizontálních prvků k optickému snížení chrámu.
Největším dílem barokní architektury, která svou čistotou působí ve městě, plnou přežitků raného baroka, jako zjevení, jsou tři portály v čele jezitského kostela,dílo K.I.Dienzenhofera.
Nejsou sice datovány, ale tak se odlišují od schématu fasády, že není možno pochybovat o účasti největšího mistra domácího baroka v Klatovech.Jezuité pozvali uvedeného mistra k dokončení velikého stavebního díla již v době,kdy se K.I.Dienzenhofer před rokem 1720 zaměstnával projektem a stavbou kostela v Nicově u Plánice.
Sochy v nikách (výklencích) z roku 1743 zhotovil Jiří Hánna.Socha Immaculaty na vrcholu štítu je od klatovského sochaře a pochází z roku 1673.Vnitřek chrámu dostal bohatou sousošnickou a oltářní architekturu od M.V.Jaeckeho.Iluzivní malba hlavního oltáře a v kopuli je dílem Jana Hiebla, žáka Pozzova, z roku 1716.Truhlářské a řezbářské práce uvnitř chrámu prováděli řadoví jezuitští řemeslníci.
Celkový chrám byl dostavěn v sedmdesátých letech 18.století. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 správu chrámu převzala městská správa.Kostel pak ještě dvakrát vyhořel.Po druhém požáru roku 1810 byl na náklad města znovu opraven do současné podoby.