Klatovy,krásné městečko

Patrně žádný z klatovských kostelů nevzbuzuje u historiků takový zájem jako dnes již neexistující kostelík sv.Jiří, jehož stavba je klíčem k dávným dějinám Klatov. Drobná svatyně, vystavěná původně v podobě románské rotundy, byla nejstarší církevní stavbou předlokační osady Klatov. Podle starodávné tradice bývala svatyně ještě v 17. a 18.století nazývána pohanským kostelem, údajně proto, že byla vystavěna na pohanském pohřebiště. Jakkoliv se tato zpráva jezuity Hammerschmiedta z r.1699 zdála pozdějším historikům fantastická, můžeme v tomto případě se starým kronikářem souhlasit. Je skutečně velmi pravděpodobné, že kostelík vznikl v místech slovanského pohřebiště, které navázalo na prastarou tradici předkřesťanského pohřebiště.

Románská rotunda mohla být dle mínění historiků, před polovinou 13.století přestavěna na karner - patrovou kapli, obsahující v suterénu či přízemí kostnici a v patře kapli.Za stavebníka karneru je považován šlechtický majitel vsi Klatov, Soběhrd.

Historické zmínky o kapli s archaickým patrociniem sv.Jiří se objevují v průběhu 14.století. Podle zprávy z počátku 15.století obdařil rytíř Jan ze Sobětic v r.1406 ročním důchodem oltář sv.Anny v kostele sv.Jiří, který stál při kostele sv.Jakuba. Již v následujícím století se zmínky o kostelíku vytrácejí. K obnovení a využití svatyně dochází teprve v druhé polovině 16.století, kdy je obnovena a využívána klatovskými utrakvisty.V tomto období je zmiňován kostelík zasvěcený Beránku Božímu a založený klatovským měšťanem Janem Koškou z Libušína, který do Klatov přichází po r.1570. Nejednalo se o novostavbu, ale pouze o obnovenou kapli sv.Jiří. Kostelík byl v té době využíván jako zvonice sousedního hřbitovního kostela sv.Jakuba. Nevelké zvony z let 1569 a 1589 byly údajně zavěšeny na věži přistavěné ke kostelíku Beránka Božího právě Janem Koškou. Ale pravděpodobnější se zdá předpoklad, že visely přímo na třípatrové lucerně centrální stavby, mladší z těchto zvonů visí dnes na Bílé věži.

Z historických záznamů vyplývá, že kostelík byl využíván jako pohřebiště klatovského patriciátu. Samotný Koška zde nechal vyhloubit dva podzemní sklípky, které měly jeho příbuzným sloužit jako hrobka. Ještě na konci 17.století se v kostelíku nacházely náhrobníky rodiny Korálků z Těšína a Košků z Libušína.

Nejstarší vyobrazení kostelíka přináší Willenbergova kresba Klatov z r.1602. Kostelík je tu zakreslen jako stavba kruhového půdorysu s mělce vystupujícím rizalitem. Centrální stavbu kryje bizarní lucerna, která trojnásobně převyšuje zdivo svatyně. Vklíněná mezi kostely sv.Jakuba a sv.Michala působí velice mohutně a připomíná spíše vysokou několikapatrovou zvonici.

Na počátku 2.poloviny 17.století ztratil kostelík štědré donátory, jejichž předkům sloužil jako místo posledního odpočinku, a opět zpustnul. V r.1676 dochází k obnově kostela a jeho novému zasvěcení, tentokrát pod ochranu sv.Vojtěcha.

Zřejmě v období josefinských reforem byl kostelík zrušen a následně využíván jako skladiště střelného prachu. Dne 29.června 1783, kdy se nad městem rozpoutala strašlivá bouře, byla krypta kostela, jehož třípatrová lucerna čněla k nebi jako hromosvod, zasažena bleskem. V kryptě bylo uloženo 12 centnýřů střelného prachu (cca 6 q), který sem pro větší bezpečnost uložil dragounský regiment prince Koburga. Prach se vzńal, rozmetal starou svatyni a výrazně poškodil i sousední kostelík sv.Jakuba. Druhý kostel sv.Michala přišel pouze o okna a střešní krytinu. Zkáze nezabránil ani zvoník, který v době výbuchu úpěnlivě zvonil a podle starého zvyku tak zaháněl bouřková mračna. Kupodivu oba zvony přežily výbuch bez pohromy. Mladší z nich je dosud zavěšen ve zvonici Bílé věže. O osudu zvoníka se dobové prameny nezmiňují. Malíř Vysoký jej na obraze, který představuje zánik kostela, zobrazil přímo v centru výbuchu. Vzhledem k tomu, že na základě události v Klatovech vydal Josef II. dne 26.listopadu 1783 patent, který zakazoval během bouřky vyzvánět proti mračnům, stihl zvoníka jistě tragický osud.

Zničenou svatyni zachytil těsně po výbuchu na dvou obrazech malíř V.Vysoký. První z olejů zaznamenává kostely na hřbitově sv.Jakuba před výbuchem,druhý přímo v době výbuchu (obrazy jsou k vidění v muzeu).

Správně interpretovat a časově zařadit jednotlivé části stavby přiléhající k nejstarší centrální svatyni není jednoduché. Stavba s kuželovitou střechou s hvězdou na špici, připojená na levé straně rotundy, je jistě starým kněžištěm. Polygonální věžovitý útvar s barokní cibulí, jehož omítnutou fasádu doplňují malá okna, mohl být schodištěm vedoucím do prvního patra gotického karneru. Na obraze však není zobrazena věž zvonice, vystavěná údajně již zmíněným Koškou z Libušína. Musíme se proto spokojit s konstatováním, že pokud nezanikla, pak patrně vůbec neexistovala a zvony byly zavěšeny přímo v mohutné renesanční lucerně.

Při úpravách hřbitova byly r.1940 nalezeny fragmenty renesančních náhrobníků a základy polygonální stavby, spojované s tímto kostelem. Výsledky výzkumu nebyly odborně zpracovány a upadly v zapomnění stejně jako bájný kostelík.